Wilhelm Voigt: Lidový hrdina, který protizákonným činem pobavil úplně všechny

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
Wilhelmvoigt
Wilhelmvoigt

Friedrich Wilhelm Voigt se narodil v roce 1906 v tehdejším Prusku. Už jako mladík byl mnohokrát odsouzen za drobné krádeže, později si dokonce odseděl dvacet pět let za pokus o vloupání do bankovního trezoru.

Ani žádné vězení ho ale nezastavilo. Potuloval se z místa na místo, usadil se na čas u své sestry a začal pracovat jako výrobce obuvi. Kvůli své pověsti kriminálníka byl ale vyloučen z města a měl odjet do Hamburku.

On místo toho zůstal v Berlíně jako neregistrovaný občan. Ve skutečnosti se mu fakt, že byl podle autorit dávno jinde, poměrně hodil pro jeho šílený plán. Plán, kterým pobavil všechny, včetně policistů, kteří ho zatýkali.

V roli prvního důstojníka

16. října 1906 sebral Voigt části starých uniforem, které posbíral po obchodech, a vytvořil z nich celek, do kterého se navlékl. Potom došel do kasáren a oslovil několik vojáků.

Ti byli vycvičeni k tomu, aby poslouchali své nadřízené, a proto je ani nenapadlo, že se v uniformě prvního důstojníka skrývá podvodník. S vojáky pak pokračoval vlakem do Köpenicku.

Tady obsadili místní radnici. Policii Voigt řekl, aby se postarala o právo a pořádek v okolí, sám pak nechal zatknout pokladníka a starostu města, údajně pro podezření z křivého vedení účetnictví.

Zabavil jim přes 4000 marek a rozkázal, aby byli odvedeni k výslechu. To vše podepsal jménem ředitele vězení, které znal velmi dobře, jelikož se v něm sám několikrát nacházel.

Nakonec zabavil vůz, řekl strážníkům, aby na svých pozicích pro jistotu zůstali ještě půl hodiny, a poté zmizel. Druhý den se všichni mohli jen dohadovat o tom, co se ve skutečnosti stalo.

Prásknul ho jeho spoluvězeň. Mezi lidmi se stal hrdinou

Policie nakonec zjistila, kdo za vším stál, díky vězni, který s Voigtem seděl. Ten věděl o jeho plánech a v naději na snížení trestu se rozhodl spolupracovat s autoritami.

Voigt byl dopaden a odsouzen ke čtyřem letům vězení za padělání podpisu, krádež, vydávání se za důstojníka a neoprávněné uvěznění. Už tehdy ale byl mezi lidmi slavný a měl na své straně více podpory než odporu.

Málokdo jeho jméno neznal a všichni se smáli tomu, jak si z armády odvážně vystřelil. Nakonec byl omilostněn po dvou letech ve vězení Vilémem II. Pruským, kterého údajně Voigtův čin pobavil.

V roce 1910 se Voigt přestěhoval do Lucemburska, začal pracovat jako číšník a švec. Zemřel v roce 1922 ve finanční tísni, ale jako hrdina, který si dokázal vystřelit z armády i policie.

Na motivy tohoto příběhu existuje mnoho povídek, filmů a knih. Voigt porušoval zákony pro svůj vlastní užitek, ale zároveň vykouzlil úsměv na tváři stovkám lidí.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články