Polygraf. Staromódně znějící zařízení, které by na nás mělo prásknout, že lžeme. Na principu detektoru lži byla založena kontroverzní soutěž, jež se vysílala i u nás. Co ale skutečně prožívají ti, kteří tento test podstoupí? A lze to použít jako důkaz proti pravdivosti jejich výpovědi?
Nejvyšší soud v USA v roce 1998 rozhodl proti používání detektorů lži a zamítl je jako nepřípustný důkaz při vojenských soudních jednáních. Přesto jejich užití nechal na uvážení státu. Co kdyby náhodou.
Detektor lži nás může přimět mluvit pravdu
I když detektor lži lež nezjistí, může lidi stejně podprahově přesvědčit, aby mluvili pravdu.
Problém je v tom, že v běžné praxi by to znamenalo, že by lidé stejně dříve nebo později začali znovu lhát, takže potenciální přínos detektoru lži může být smeten ze stolu.
Ve studii z roku 2007 provedené na Univerzitě v Kentu vědci zjistili, že většina delikventů, kteří podstoupili test na detektoru lži, odpovídali otevřeněji a více se doznávali ke svým činům, než ti, již byli vyslýcháni bez jeho použití.
Lež nepozná, přesto se používá
Slovo polygraf poskytuje nejlepší odpověď na otázku, k čemu se tedy vlastně používá.
„Poly“ znamená „mnoho“ a „graf“ znamená „psaní“. Původnímu stroji se říkalo přesně takto, protože umožnil člověku psát současně dokument i jeho kopii. V 18. století se tato technologie stala senzací.
Do 19. století se současně mohly měřit puls i dýchání. Pak se přidaly další veličiny.
Dnešní detektory měří nedobrovolné známky stresu, potu, krevní tlak, dýchání i puls. Ve zdravotnictví tedy mají široké využití.
Detektory lži a kriminalistika
V kriminalistice bylo jejich použití založeno především na myšlence, že lhaní je stresující záležitost. A právě stres přístroj snadno zaznamená.
Samotný výslech je však dost stresující na to, aby si lidé jeho zvládání mohli předem nacvičit.
Takže by to kolikrát mohlo skončit tím, že bude nevinná osoba označena za lháře, protože reaguje přirozeně a adekvátně k situaci.
Naopak kdejaký seriálový vrah může odpovídat s kamennou tváří a s pocitem klidu po celou dobu. I proto se od používání detektorů lži upustilo.
Zůstává tak na člověku, zda odpovědi dotázaného vyhodnotí jako pravdivé, či nikoliv. To by mělo probíhat na základě zjištěných údajů i dalšího průběhu vyšetřování.
V České republice je podstoupení testu na detektoru lži dobrovolné a jeho výsledky se neberou jako důkazní forma.
Autor: Šárka Blahoňovská
