Elena Cornaro Piscopia chtěla být jeptiškou. Nakonec se stala první doktorkou filozofie na světě

od Markéta Krejčí
3 minuty čtení
Elena Piscopia
Zdroj: Biblioteca Ambrosiana, Public domain, via Wikimedia Commons

Elena Cornaro Piscopia žila v polovině 17. století v Itálii. Ačkoliv to nebyla doba vyloženě nakloněná vzdělávání něžného pohlaví, jí se podařilo něco jedinečného. Byla jednou z prvních žen, které získaly akademický titul, a dokonce byla úplně první ženou na světe, která získala doktorát z filozofie.

Elena se narodila roku 1646. Její matka byla venkovského původu a na společenském žebříčku příliš vysoko nedosáhla. Její otec byl ale Gianbattista Cornaro Piscopia. Šlechtic a druhý nejmocnější muž v Benátkách.

Otec ji vedl ke studiu

Dívka měla ale velkou smůlu. Její rodiče nebyli manželé. Podle benátského zákona neměla žádný nárok na otcův majetek či jeho společenskou pozici. Byla tedy brána jako obyčejná občanka, a nikoliv šlechtična.

Něco jí ale její otec předat mohl, a to byla láska k vědění a ke vzdělávání. Podle některých historiků vlastnil tu největší knihovnu v Benátkách. Jeho otec si měl dokonce dopisovat se samotným Galileem.

Zázračné dítě

Jak se záhy ukázalo, Elena byla už od dětství neuvěřitelně inteligentní a nadaná. Její otec se rozhodl vložit nemalé peníze do jejího vzdělávání. Což nebyla rozhodně špatná investice. Jeho dcera mluvila v 7 letech kromě italštiny také španělsky, francouzsky, latinsky a ovládala také klasickou řečtinu.

Její záběr byl vskutku renesanční. Krom jazyků se věnovala studiu matematiky, přírodních věd, astronomie a filozofie. Byla také nadaná hudebnice, hrála na cembalo, housle a harfu, a sama dokonce komponovala. Její obrovskou vášní ale byla teologie. Při studiu Starého zákona se naučila ještě hebrejsky a arabsky.

Vdavky ji nezajímaly

Když bylo dívce osm let, její společenské postavení se rapidně změnilo. Její rodiče se totiž rozhodli vzít, což byl v tehdejší společnosti velký problém. Jejich původ byl od sebe velmi vzdálený a svazky šlechty byly přísně regulovány. Piscopiu stálo nemalé peníze, aby byly jeho děti skutečně legitimovány.

Po vstupu dívky do benátské šlechty se začal hojně řešit její případný sňatek. Ona však o manželství nejevila žádný zájem. Aby měla klid na další studium, rozhodla se, že se raději stane jeptiškou. To se ale nelíbilo jejímu otci. Nakonec se Elena stala oblátkou, tedy člověkem, který je zároveň laik, ale který žije řeholním životem.

Proslulá studentka

Na akademické půdě byla už osmnáctiletá dívka za hvězdu. Její sláva už dávno překročila hranice Benátek. Byla čestným hostem několika akademických společností, a to v Benátkách, Římě, Sieně či Padově.

Rodina mladou ženu dál podporovala ve studiu. Její otec byl velký pragmatik. Rozhodl se, že pokud se dcera nechce vdávat, musí slávu rodině přinést jiným způsobem. Proto ji začal přesvědčovat, aby si udělala doktorát.

V roce 1672 se tedy přihlásila na univerzitu v Padově, kde začala studovat filozofii a teologii. Pět let nato byla připravená k obhajobě své dizertační práce. Její sen o akademickém titulu z její milované teologie byl nadosah.

Doktorát z teologie jí byl zamítnut

Do běhu událostí ale najednou zasáhla církev. Kardinál přítomný na univerzitě se postavil proti tomu, aby tento titul mohla získat žena. Měl k tomu mimo jiné i velmi pragmatické důvody. Tento titul by totiž Eleně dával pravomoc kázat, což bylo samozřejmě výsadou pouze mužů.

Nakonec se s univerzitou dohodla, že může získat doktorát v oboru filozofie. Součástí tohoto procesu byla obhajoba na univerzitě. Na tu se dostavilo neuvěřitelných 30 000 lidí z celé Itálie. Probíhala celá v latině a žena při ní mluvila o těch nejsložitějších myšlenkách Aristotela.

První žena s doktorským titulem

Všichni přítomní byli z jejího výkonu nadšeni. Ještě ten den získala plášť, prsten, knihu a vavřínový věnec a stala se z ní učitelka a doktorka filozofie. I nadále pak zůstávala na své domovské univerzitě, kde vyučovala matematiku.

Během svého krátkého života se dále věnovala studiu a charitě. V roce 1684 zemřela na tuberkulózu, což bylo v renesanční Itálii dosti obvyklé onemocnění. Bylo jí pouhých 38 let.

Zdroj: Grunge.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá


Související články