Martin A. Couney, přezdívaný „inkubátorový doktor“, zasvětil celý život záchraně nedonošených dětí. Ačkoliv se dodnes vlastně neví, zda měl lékařský diplom, zcela jistě se mu podařilo zachránit několik tisíc nedonošených dětí. Ačkoliv byly jeho metody lehce kontroverzní, výsledky určitě stály za to.
Martin A. Couney se narodil v Krotoszynu v Polsku v roce 1869 jako Michael Cohen. Další informace z jeho života jsou spíš nejasné.County sám neustále měnil informace o svém životě. Což vedlo až k oprávněným obavám o pravosti jeho lékařského vzdělání.
On sám tvrdil, že studoval medicínu v Lipsku a v Berlíně, a že tím pádem není jeho evropský doktorát ve Spojených státech platný.
Posléze se však začaly objevovat spekulace, že z Polska emigroval do USA již v roce 1888, když mu bylo pouhých 19 let. Studium medicíny by tedy nejspíš nestihl.
Zájem o předčasně narozené děti
Couney dále tvrdil, že byl spolupracovníkem známého porodníka Pierra-Constanta Budina, který se také velmi intenzivně zajímal o inkubátory. Ale ani pro toto tvrzení se nenašel přesvědčivý důkaz. Což ovšem neumenšuje Couneyho zápal pro neonatologickou péči nedonošených dětí.
Zájem o tuto oblast u lékaře ještě prohloubilo narození jeho vlastní dcery. Hildegarde se totiž narodila o čtyři týdny dříve a vážila pouhých 1,3 kilogramů.
Její otec se rozhodl, že tyto děti potřebují větší péči, ale také větší zastání. Spousta lidí totiž trpěla předsudky k nedonošeným dětem a považovala je za nositele špatných genů.
Show s novorozeňaty
Couney se rozhodl děti zachraňovat velmi svérázným způsobem. Se svými inkubátory, které sám pomáhal navrhovat, objížděl různé výstavy a expozice. Stejně jako to dělali například cirkusáci se svým panoptikem. A v těch inkubátorech měl živé nedonošené děti, o které se staraly najaté sestry.
Couneyho inkubátor býval velký kolem 1,5 m. Byl celý vyroben z oceli, jen jednu stranu měl prosklenou. Vedle něj stál vodní kotel, který dodával teplou vodu do potrubí, které bylo zabudováno pod matrací.
Nechyběl ani termostat na regulování teploty. Další trubky přiváděly do inkubátoru čerstvý vzduch, který byl ještě vyčištěn a přefiltrován.
Zisk? Spíše služba veřejnosti
Návštěvníci expozic mohli zaplatit vstupné a podívat se na nedonošené děti v inkubátorech. Zdravotní sestry děti také vyndávaly a ukazovaly je publiku, aby demonstrovaly jejich malou velikost.
Mnozí lidé však s tímto nesouhlasili. Upozorňovali, že se jedná o neetické zacházení s dětmi, jehož cílem je pouze peněžní zisk.
To ale nebyla tak úplně pravda. Couney sice vybíral peníze, ale za ty platil personál a veškeré náklady spojené s provozem inkubátorů.
Ten činil zhruba 15 dolarů denně (320 Kč), což byla v této době opravdu značná částka. Rodiče nedonošených dětí tak díky penězům ze vstupného mohli využít jeho služeb zcela zadarmo.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Klasické inkubátory v nemocnicích byly velmi vzácné a na spoustu dětí se tehdy nedostalo. Podle odhadů se lékaři podařilo zachránit až 6500 dětí, ale také zvýšit povědomí o potřebě těchto strojů.
„Když se dnes objeví nová technologie, děláme randomizované kontrolované studie. Tehdy to nedělali, takže ty přehlídky byly způsobem, jak demonstrovat přínos používání inkubátorů. (…) Couneymu za práci, kterou dělal, hodně dlužíme,“ uvedl pro BBC Dr. Richard Schanler, ředitel novorozeneckého oddělení v nemocnici v New Yorku.
Zdroj: BBC, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
