Obraz Vor Medúzy: Místo záchranné mise zobrazuje zbabělost a kanibalismus

od Markéta Krejčí
2 minuty čtení
Vor Medúzy
Zdroj: Théodore Géricault, Public domain, via Wikimedia Commons

Obraz Vor Medúzy můžou návštěvníci vidět v Louvru. Jeho autor, Théodore Géricault, zpodobnil událost, která se zapsala do historie francouzského námořnictví hodně temným písmem. Celkem banální nehoda totiž vyústila v obrovskou tragédii. Ta jen dokázala, jak moc temné stránky v sobě člověk ukrývá a jak málo stačí, aby vyplavaly na povrch.

Medúza byla francouzská fregata, která sloužila během napoleonských válek. V její výzbroji se nacházelo čtyřicet děl. Její poslední mise zněla prostě. Měla být přemístěna z francouzského přístavu Rochefort do Senegalu. Na své palubě měla 400 cestujících, a to včetně nového senegalského guvernéra — plukovníka Schmaltze a jeho ženy.

Nezkušený kapitán

Na cestu byl jako kapitán najat Viscount Hugues Duroy de Chaumareys. To bylo celkem nešťastné rozhodnutí, tento muž totiž už dvacet let žádné lodi nevelel a ani předtím se nikdy neplavil s fregatou.

Schmaltz tlačil na kapitána, aby dosáhli svého cíle co nejdříve, a nezkušený kapitán mu vyhověl.

Spolu s Medúzou se plavily ještě dvě další lodi, ty ale zůstaly po vyplutí v jejím závěsu. Důvod byl prostý. Medúza jela mnohem blíže břehu, aby měla cestu co nejkratší. Posádky ostatních lidí byly zkušenější, a tak se rozhodly plout více po širém moři.

Nevyhnutelné ztroskotání

Kapitán pak udělal další chybu, tentokrát už fatální. Poprosil jednoho z cestujících, filozofa Richeforta, aby mu dělal navigátora. Tento muž ale neměl s touto funkcí žádné zkušenosti.

Při navigování si zřejmě spletl velká oblaka na horizontu s mysem. Špatně tedy definoval polohu lodi a vůbec netušil, že se každou vteřinou přibližují k pevnině.

Čtrnáct dní od vyplutí byla loď téměř na mělčině, když si to kapitán konečně uvědomil, bylo už pozdě. Medúza se zasekla na mělčině neuvěřitelných 50 kilometrů od pobřeží. Posádka radila kapitánovi odhodit děla a loď tak odlehčit, ten to ale odmítl.

Zbabělý kapitán a záchrana prominentů

Loď měla dva záchranné čluny, ty ale zabrali ti nejbohatší, a to včetně lodního kapitána. Pro ostatní, celkem pro 147 lidí, byl vyroben provizorní vor, který byl přivázán za jeden ze záchranných člunů.

Sedmnáct mužů se rozhodlo raději zůstat na fregatě. Ostatní se nalodili na zoufale nestabilní vor, který se nedal řídit a na kterém nebyly žádné pořádné zásoby jídla a vody.

Posádka člunu, který vlekl vor, se začala obávat, že kvůli jeho velké váze se k pobřeží nedostanou včas. A také, že se lidé z voru možná budou chtít dostat do jejich člunu.

Rozhodli se tedy k velmi radikálnímu řešení. Vor od sebe odřízli a ponechali jej osudu. Sami se pak vydali k souši do bezpečí.

13 dní hrůzy

To, co se pak dělo na provizorním plavidle, lze označit jako nefalšované šílenství. Pod vlivem paniky zemřelo první noc na voru dvacet lidí, a to buď rukou cizí, nebo svou vlastní.

Největší hádky panovaly mezi cestujícími a námořníky s vojáky. Po čtyřech dnech byla na voru už jen polovina původních přeživších. Kvůli nedostatku zásob se často uchylovali ke kanibalismu. Osmý den se rozhodli ti nejsilnější zbavit těch nejslabších a bez milosti je hodili přes palubu. Nakonec na voru zbylo z téměř 150 lidí pouhých 15. Ti byli nakonec všichni zachráněni.

Zdroj: widewalls.ch, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá


Související články