Krvavý orel: Oběti se oddělila žebra od páteře, čímž se vytvořila křídla. Utrpení mučeného pak neznalo konce

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
krvavy orel
krvavy orel

Možná pouhý mýtus, možná jeden z nejděsivějších způsobů popravy. Řeč je o krvavém orlovi, obzvláště krutém způsobu, jak se pomstít svému nepříteli. Přeborníci v něm měli být Vikingové.

Krvavý orel byla rituální forma pomsty popsaná ve skandinávské poezii. Historici však dodnes spekulují, zda má tato krvavá podívaná z vikingské ságy Orkneyinga a příběhů o Ragnarových synech reálný základ.

Pokud tomu tak skutečně bylo, jednalo by se o jednu z nejbolestivějších a nejděsivějších metod mučení všech dob. Posuďte sami.

Krvavý orel jako oběť bohu války

Vikingové krutě mučili své nepřátele ve jménu svého boha Ódina, když dobyli jejich území.

Věřili totiž, že vykonání krvavého orla je oběť Ódinovi, synovi obra Bora a obryně Bestly, bohu války a smrti.

A jak tato poprava probíhala? Při krvavém orlovi se ruce a nohy oběti svázaly, aby se zabránilo jejímu úniku nebo náhlým pohybům. Oběť klečela zády ke katovi.

Poté ji útočník bodl do spodní části zad a táhl nahoru směrem k hrudnímu koši.

Každé žebro bylo pečlivě a pomalu odděleno od páteře sekerou tak, aby vyčnívalo ze zad. Tak se vytvořila jakási křídla. Zkrvavené plíce se pak ještě vytočily směrem ven.

Vnitřní orgány mučeného zůstaly na odiv přihlížejícím. Vikingové posléze do zející rány týraného vtírali sůl.

Výsada pro členy královských rodin

Krvavý orel byl výsadou členů královských rodin a vysoce postavených lidí.

Jednou z takto popsané smrti je skon válečníka Halfdana Haalega, jemuž se přezdívalo dlouhonohý.

Ten prý nechal uhořet v jedné budově v mocenském boji Rognvalda Eysteinssona a jeho šedesát dalších stoupenců, což jeho syn Einarr Rognvaldarson nenechal bez odezvy.

Ačkoliv prameny se trochu liší v tom, zda Einarr sám popravu vykonal, nebo ji jen nařídil, její způsob je vždy popsán stejně – právě jako krvavý orel.

Dalšími popravenými tímto příšerným způsobem měli být král Ælle z Northumbrie, irský král Máel Gualae či biskup Alphege z Canterbury.

Autor: Šárka Blahoňovská


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články