Veronica Franco žila v letech 1546 až 1591. V Itálii tou dobou nebyly zákony k ženám příliš přívětivé, ona se to ale pokusila změnit. A to částečně díky svému odhodlání, částečně díky štěstí.
Nebylo běžné, aby se žena pletla do kulturních či politických záležitostí. A už vůbec, aby vyzdvihovala své vlastní postavení ve společnosti. Ale Veronica Franco se o to pokusila.
A to i přesto, že se nějaký čas živila jako kurtizána. Právě toho se snažila využít, když komunikovala s muži. A nakonec svým způsobem předala světu alespoň část z toho, o co se snažila.
Vzdělání jí zajistil bratr
Ženy v Itálii v 16. století obvykle nebývaly vzdělané. Bylo výsadou mužů učit se o historii, umění, jazycích a v podstatě o čemkoli jiném. Franco ale měla staršího bratra a dokázala toho využít.
Její bratr měl soukromého učitele a Franco navštěvovala jejich hodiny. Tím se sama přiučila mnohému a později začala psát knihy a spisy, kterými chtěla ukázat, že i ženy mají ve společnosti své místo.
Jejími nejvýznamnějšími díly se staly dopisy, které posílala vysoce postaveným lidem. Dvě nejznámější práce se jmenují Capitoli v Terze rime a Lettere familiari a diversi.
Franco do dopisů vkládala emoce a zároveň své znalosti. Snažila se jimi pomoci mužským patricijům v politickém, kulturním i ekonomickém životě. A jelikož její slova dávala smysl, i jako žena byla přijata.
Mnohým tak ukázala, že pokud budou mít ženy přístup ke vzdělání, zcela se vyrovnají mužům. A i když neradi, tento fakt přijali, jelikož její rady byly logické a pomohly společnosti.
Stala se nejvýznamnější kurtizánou Benátek
Franco se hodně naučila také od své matky, která měla významné klienty. Díky poslouchání jejich rozhovorů sbírala znalosti. V mladém věku se jí navíc podařilo vdát se za bohatého lékaře.
I když měla Franco život ve společnosti zajištěný a majetku dostatek, po roce 1575, ve kterém proběhla morová epidemie, o většinu svých peněz přišla. Byla nucena opustit Benátky a majetek nechat za sebou.
Když se později vrátila, neměla téměř nic a musela začít od nuly. Proto si začala přivydělávat jako kurtizána. Muži ji chtěli nejen pro její tělo, ale i pro její znalosti.
Zatímco plnila běžnou práci společnice, podařilo se jí také s mnohými vzdělanými muži navázat rozhovory na vysoká témata a postupně získávat zpět své uznání a peníze.
I když Franco zemřela v roce 1591, dodnes jsou její práce podle vědců pro společnost velmi důležité. Mohlo se jednat skutečně o jednu z prvních žen, které se i přes své nízké postavení dokázaly ve společnosti prosadit.
Autor: Šárka Cvrkalová
