brandingFullPage

Autor Alenky v říši divů nebyl žádné neviňátko. Dělal věci, které by si dnes za rámeček nedal

od Šárka Blahoňovská
Zdroj: Lewis Carroll / Public domain / Oscar Gustave Rejlander / Public domain

Alenka v říši divů se stala součásti světového folklóru, podobně jako je tomu tak například u Popelky. Osobnost Lewise Carrolla, autora dvou knih o Alence z let 1865 a 1871, je však opatřena mnoha tajemstvími, mýty a silnými tvrzeními, jež z něj nedělají zrovna neviňátko. A to především proto, že rád trávil čas s dětmi, především s jednou holčičkou. Ta ho k sepsání příběhu o dívce padající králičí norou do říše divů inspirovala.

Lewis Carroll byl matematik, logik a spisovatel. Narodil se 27. ledna 1832 ve vesnici Daresbury v anglickém hrabství Cheshire a byl třetí z jedenácti dětí.

Byl hluchý na jedno ucho a koktal. Nesměl se nikdy oženit

Vzhledem k umístění vesnice tak vyrůstal v izolaci, už odmala psal latinské básně a pro potěchu svých sester hrál loutkové divadlo. V dětství se projevoval i jeho smysl pro humor a fantazii a radost z pobavení mladších dětí.

Carroll prošel domácím učením, jež ho mělo připravit k nástupu na střední školu Rugby School. Stal se obětí šikany, byl často nemocný a v důsledku jedné z chorob zůstal hluchý na jedno ucho.

Po absolvování následoval stopy svého otce a v roce 1851 začal chodit na kolej Christ Church v Oxfordu, kde studoval matematiku.

V té době ho postihla a těžce zasáhla zpráva o matčině smrti, s níž měl blízký vztah. Přesto se mu školu podařilo dokončit.

Očekávalo se, že se po vystudování stane knězem, jak to určovala pravidla. Byl sice vysvěcen na jáhna, na kněze však nikoliv. Existuje spousta domněnek o tom, proč se tak nestalo.

Někteří tvrdí, že za to mohla jeho koktavost a stydlivost, což nejsou zrovna skutečnosti a vlastnosti vhodné pro kázání. Údajně měl i postoj k církvi střízlivý, takže ani o nějakém velkém zapálení pro věc nemůže být řeč.

Nicméně výsledek byl takový, že se nesměl nikdy oženit a měl žít samotářským životem.

Do Alice byl zamilovaný. Rád fotil děti

V roce 1855 se děkanem Christ Church stal Henry Liddell, jehož prostřednictvím se Carroll seznámil o pár měsíců později s jeho dětmi – synem Harrym a dcerami Lorinou, Edith a Alice.

Nejblíže měl právě k malé Alice. Z této skutečnosti pramení několik mýtů či spekulací o Carrollově sexuální orientaci, což se odráží i v psychoanalytických interpretacích jeho díla.

Historici tvrdí, že Alice byla pro Carrolla náhradou za zapovězené manželství. Choval k ní prý vřelé city, nicméně sama její pravnučka řekla, že byl do Alice zamilovaný, nicméně jeho pudy byly potlačeny a nikdy nepřekročil žádné hranice.

Této domněnce hraje do karet i to, že Carroll rád děti fotografoval, pořizování snímků se stalo jeho koníčkem. Měl rozsáhlou sbírku o třech tisících fotografií.

Ve viktoriánské éře se fotografie necenzurovaly a snímky, jaké Carroll pořizoval, zkrátka byla součástí estetiky tehdejší doby.

Alice jako Lolita, nebo pouhá zástěrka?

V roce 1999 byly některé Carrollovy snímky vystaveny. Právě v tu dobu společností ještě více rezonovala podoba s Vladimirem Nabokovem a jeho románem Lolita.

Spisovatelovi příznivci navíc tvrdí, že měl řadu vztahů se ženami, což jeho rodina z řad aristokracie neviděla ráda, a proto se toto jeho chování snažila zastřít láskou k dětem.

Jenže sám Carroll v jednom svém dopise napsal: „Mám rád děti, kromě mladých chlapců,“ a to už tak nevinně úplně nezní.

Každopádně nejsou známé žádné případy o tom, že by kdy Carroll komukoliv ublížil.

Autor: Šárka Blahoňovská

Související články