Hrabalova smrt je opředena tajemstvím: Jedni tvrdí, že trpěl depresemi a spáchal sebevraždu, jiní mají horší scénáře

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
Bohumil Hrabal 1
Bohumil Hrabal 1

Už přes dvacet tři let uplynulo od smrti spisovatele Bohumila Hrabala. Jeho úmrtí je dodnes opředeno mýty a spekuluje se, zda šlo o nešťastnou náhodu, nebo se tento literární velikán rozhodl jít smrti naproti. Některé lidi napadají ještě horší scénáře. Jaké jsou ony okolnosti jeho smrti?

Policie sice případ uzavřela jako nešťastnou náhodu, existují však domněnky, že Hrabala už život zkrátka nebavil a rozhodl se jej ukončit sám.

Špatně nesl samotu a měl depresi

Zda Hrabal skutečně spáchal sebevraždu, se možná nikdy nedozvíme. Dle slov svých kamarádů už mu ale život nepřinášel potěšení a údajně se s nimi rozloučil i netradičním způsobem, všeříkajícím „sbohem“.

Ve stáří navíc trpěl depresemi a samotu nenesl dvakrát nejlépe. V nemocnici byl ale hospitalizován kvůli nemoci kloubů, nemohl se kvůli artróze ani sám pořádně postavit.

Přednosta Ortopedické kliniky v Nemocnici na Bulovce Pavel Dungl, kde se Hrabal léčil, věří, že pacientův pád z okna nebyl náhoda.

Z knih si vyrobil stupínek, aby mohl vylézt na okno

Hrabal si prý z knih, co měl na svém pokoji v pátém patře, udělal stupínek, aby na okno mohl vylézt. Vzhledem k jeho fyzickému stavu to byl úctyhodný výkon a mnozí vrtí hlavou nad tím, jak takto nemocný člověk mohl sám na parapet vystoupat a ptají se, zda mu třeba někdo nepomohl.

Médii proletěla i zpráva, že ve stáří Hrabal rád krmil holuby a z okna vypadl právě při této činnosti. Důkazy však nejsou a je otázkou, do jaké míry je toto tvrzení pouhým mýtem.

Nic už se nezmění na tom, že slavný a uznávaný spisovatel pád z okna přes veškeré pokusy o oživování nepřežil a v pondělí 3. února 1997 vydechl naposledy.

Jako by to tušil, nebo snad se na to i chystal, jelikož ráno panu přednostovi řekl, že na něj ze hřbitova volá jeho kamarád, dekadentní básník a malíř Karel Hlaváček, který jej zve k sobě.

Literatuře zcela propadl v šedesátých letech

Bohumil Hrabal se literatuře začal věnovat po škole, kde zrovna neexceloval. Dokonce opakoval dva ročníky. Pak jí ale propadl a psaní a čtení se stalo jeho velkým koníčkem.

Vystřídal několik zaměstnání, což se stejně jako jiné věci z jeho osobního života promítlo i v jeho tvorbě. Pracoval jako dělník, úředník či ve sběrných surovinách v Praze. To zúročil ve své novele Příliš hlučná samota.

Literární činnosti se začal věnovat pořádně až v první polovině šedesátých let minulého století. To už měl dávno vystudovaná práva na Univerzitě Karlově.

Právě v této době vznikly jeho nejslavnější knihy, které byly přeloženy do několika jazyků a Hrabalovi získaly věhlas. Patří mezi ně povídky Pábitelé či román Ostře sledované vlaky.

Mnoho z jeho děl se stalo předlohou pro filmy, jako zatím poslední zpracování vznikl v roce 2006 snímek Obsluhoval jsem anglického krále v režii Jiřího Menzela.

Hlavní roli Jana Dítěte v něm ztvárnil bulharský herec Ivan Barnev. Natočení předcházel letitý boj o filmová práva na Hrabalovo dílo.

Autor: Šárka Blahoňovská


Související články