Nemyslím si, že si to může dovolit každý. Pokud jste však v práci nepostradatelný, můžete si klást i podmínky. Donedávna jsem se toho bál, ale teď vím, že to jde. Stačí se jen prosadit a znát svou hodnotu na trhu práce.
Začal jsem být vyhořelý
Po škole mě zaměstnali v jedné nadnárodní IT firmě, která se zabývá vývojem mobilních aplikací. Zpočátku pro mě bylo všechno nové a práci jsem si opravdu užíval. Jak jsem se ve své práci zdokonaloval, začala mi jít opravdu dobře a patřím k těm nejlepším v našem oboru. Jenže postupem času mi začalo v práci lézt všechno krkem. Dostávali jsme čím dál horší projekty na zpracování.
S vedoucím našeho týmu jsem se často nepohodnul. Musel jsem se rozhodnout co dál. Změnit místo a přejít k jiné firmě není v dnešní době zase až takový problém. Postupem času jsem dostal i několik nabídek od jiných společností, kam by mě hned brali. Pořád mi to vrtalo hlavou. Na druhou stranu u nás už jsem byl zvyklý a všichni vědí, že jsem kapacita.
Napadlo mě, že bych mohl vymyslet plán a začít vyjednávat o nových podmínkách. Neměl jsem co ztratit. Přinejhorším bych odešel do jiné firmy.
Zjistil jsem, co je pro mě důležité
V hlavě se mi začal rodit plán jak získat více času sám pro sebe a svoje koníčky. To bylo ono. To je to, co jsem potřeboval. Když jsem tak nad tím přemýšlel, uvědomil jsem si, že v kanceláři trávím zbytečně moc času. Svoji práci mám hotovou prakticky za pár hodin a většinu dalšího času jen sedím s kolegy a řešíme kraviny, které vůbec nejsou důležité. Napadlo mě, že kdybych měl více času pro sebe a nemusel ho tolik věnovat práci, byl bych mnohem spokojenější a vedl bych zase naplněný život.
Zkusil jsem to jinak a vyšlo to
Naplánoval jsem schůzku do kalendáře s vedoucím našeho týmu a taky jeho manažerem. Bez váhání jsem jim sdělil svoje podmínky. Navrhnul jsem nejprve, že chci jen poloviční pracovní dobu a z toho dva dny v týdnu práci z domu. To všechno za stejnou mzdu, jakou mám teď.
Náš vedoucí se rozesmál a řekl, že klidně můžu jít. Jenže manažer naštěstí pochopil, že je tam prostor k jednání. Nakonec jsem odešel šťastný jako blecha s šestihodinovou pracovní dobou a jedním dnem v týdnu práce z domu. To všechno za stávající mzdy. Teď už vím, že za zkoušku člověk nic nedá.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: René Podhrázský
