Řezání dětských dásní v 15 století: Velká bolest s katastrofálními následky

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Rezani dasni
Zdroj: Shutterstock

Malé děti jsou náchylné na nemoci, lékaři proto doporučují s nimi pravidelně chodit k lékařům. A čím menší dítě je, tím častěji bychom ho měli na prohlídky brát. To platilo i v 15. století, jenže tehdy lékaři dětem ve výsledku více ublížili, než pomohli.

Medicína se tehdy konečně dostala na nějakou úroveň a zbavila se temnoty ze středověku, kdy o pořádném lékařství nikdo nevěděl. Jenomže k dokonalosti měl obor i tehdy ještě hodně daleko.

Mezi dětmi ve věku šesti měsíců až dvou let byla tou dobou zjištěna vysoká úmrtnost. Lékaři si dlouho lámali hlavu, proč tomu tak je. Nakonec přišli s teorií, že za všechno mohou rostoucí zuby.

Uvolněním nervů v dásni mělo dojít k záchraně dítěte

Byl to muž jménem Ambroise Paré, který přišel s teorií, že dětem v tomto věku rostou zuby, které tlačí na jisté nervy v dásních. To podle něj mělo vliv i na okolní nervy, které mohly dětem způsobit velkou bolest, a jejich poškození mohlo vést až ke smrti.

Proto přišel se zákrokem známým jako řezání dásní. Šlo o to rozříznout půlročnímu dítěti dáseň dvěma hlubokými řezy v místech, kde začínaly zuby vylézat. Tím mělo dojít k uvolnění tlaku.

Rodiče byli upozorněni, aby své děti nechali pravidelně touto procedurou procházet i několikrát denně v případě, že se u nich rostoucí zuby objevily. A jelikož se každý o svého potomka bál, tisíce dětí si tehdy prošly zbytečnými bolestmi.

V té době byl větší důraz na to, jak vypadá rukojeť skalpelu s vyřezávaným zdobením, než na čistotu a hygienu. Vše se dělalo nesterilizovanými nástroji, navíc ještě bez anestezie.

Dovedete si proto představit, jak moc děti při řezání dásní trpěly, a kolik jich vlivem nějakého zánětu ze starých skalpelů zemřelo. Ve výsledku byla procedura jen ke škodě.

Zuby za nic nemohly

I když se to zdá až téměř neuvěřitelné, řezání dásní bylo provozováno více než čtyři sta let po tom, co se s ním začalo. Ano, skutečně lékaři tak dlouho věřili tomu, že dětem pomohou, když jim zničí dásně širokými a hlubokými řezy.

Děti, které nezemřely, měly po celý život trvalé následky v podobě jizev a psychických problémů. S přibývajícími lety se samozřejmě měnila pravidla, začala být používána anestezie a sterilní nástroje, ale to nic nemění na tom, že šlo v podstatě o nevědomé mučení.

Nejhorší na tom všem je, že bylo nakonec prokázáno, že zuby za nic nemohou. Že celý proces řezání dásní byl u každého jednoho dítěte zbytečný.

Byly to totiž nemoci, které tehdy ještě nebyly tolik známé a u nichž se netušilo, jak se šíří nebo léčí, na které tehdy děti umíraly. Je ale dodnes záhadou, proč právě v tomto věku byla úmrtnost tak vysoká.

Řezání dásní už je dnes naštěstí minulostí. Na nemoci, které tehdy dětem způsobovaly tak závažné zdravotní problémy vedoucí ke smrti, je dnes naštěstí celá řada léků.

Autor: Šárka Cvrkalová


Související články