Jsou roztomilé, nevinné a hlavně naše. Co když ale opravdu existuje něco jako gen zla, o kterém mluví Steinbeck ve své knize? Co když někteří nejsou tak úplně tabula rasa, ale mají v sobě něco špatného, co vyústí v brutální jednání ještě předtím, než jim vyrostou první stoličky? A v době, kdy si většina hraje se stavebnicemi a panenkami, oni se uchylují k hrůzným činům.
Jordan Brown
Zdroj: Post-gazette.com
Hned na začátek vybíráme příběh kluka, na jehož vinu si budete muset udělat svůj vlastní názor. Odpykal si totiž deset let za vraždu, kterou prý nespáchal a nyní je proto již propuštěn na svobodu.
Jordan se narodil 30. 8. 1997, když mu bylo jedenáct let, rozhodl se zabít svou nevlastní matku, která byla v té době v osmém měsíci těhotenství. Jako důvod bylo uváděno, že žárlil na budoucího sourozence. Přišel tak jednoho únorového dne a svou macechu střelil zezadu brokovnicí do hlavy.
Jordan od počátku popíral svou vinu a tvrdil, že macechu již našel mrtvou. Střelný prach na jeho oblečení a výpověď sestry však mluvila v jeho neprospěch a byl v roce 2009 odsouzen.
Po celou dobu ve vězení ho jeho otec podporoval a nyní byl soudem uznán nevinným. Ne všichni jsou však z jeho osvobození nadšeni, a ne všechny soud přesvědčil. Rodiče zavražděné Jordanovi macechy tvrdí, že byl už jako malý monstrum a určitě vraždu spáchal.
John Venables a Robert Thompson
Příběh z kterého mrazí se odehrál ve Velké Británii. V únoru roku 1993 byl unesen teprve dvouletý chlapec James Bulger. Únosci chlapce odvlekli na nedalekou železniční dráhu, kde jej mučili, aby ho nakonec ubili kovovou tyčí a jeho tělo nechali pohozené na kolejišti, kde jej přejel vlak.
Zdroj: Liverpoolecho.co.uk
Tento čin se stal nejsledovanějším případem v historii Velké Británie, nejen pro jeho brutální povahu, ale zároveň s ohledem na věk vrahů, jelikož v době vraždy jim bylo pouhých 10 let.
Stali se tak zároveň nejmladšími odsouzenými vrahy ve Velké Británii a verdikt poroty byl jednohlasný. Za vraždu dostali 8 let a v roce 2001 byli propuštěni, protože nebyli shledáni nebezpečnými pro společnost. Zatímco Thompson, který byl považován za vůdce se straní společnosti a odešel do ústraní, Venables se do vězeňského oděvu pravidelně vrací.
Bever Brothers
Rodina Beverových žila poklidným životem v Oklahomě. Manžele April a David spolu zplodili 7 dětí, o které se navenek příkladně starali. Děti neměly dovoleno chodit ven, neměly kamarády a učily se pouze doma. Jak později přiznala jedná z přeživších, byli oba rodiče velice hrubí a fyzicky je týrali.
Den 22. 7. 2015 změnil život hned několika lidem. Bratři Robert a Michael Beverovi se rozhodli zlikvidovat svou rodinu. Když policie dorazila k domu, našla na verandě krev, a když vstoupili do domu naskytl se jim pohled, na který nebyli připraveni. Na konci běsnění obou bratrů zůstalo pět mrtvých, jedna ve vážném stavu a jedna přeživší.
O jejich vražedném útoku vypovídá i počet ran, které uštědřili své rodině. Otec 28 bodných ran, matka 48 bodných ran, z nichž většina mířila na obličej a krk, to napovídá, jakou nenávist museli oba cítit a hlavně, že nenávist necítili pouze vůči despotickému otci, ale i vůči matce, která s tím nic nedělala a nepomohla jim.
Zbylých 33 bodných ran našli kriminalisté rozděleny mezi tři sourozence. Přežily pouze dvě mladší sestry. Jelikož byly vraždy bratrům prokázány a dokonce bylo dokázáno, že chtěli v hromadném náhodném vyvražďování pokračovat, dostali doživotí.
Autor: Lucie Konečná
