Okultismus jako zvláštní posedlost královny Viktorie a britské šlechty ve viktoriánské době

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Viktorie kralovna
Zdroj: After Franz Xaver Winterhalter, Public domain, via Wikimedia Commons

Královna Viktorie se hluboce zapsala do světové historie jako silná panovnice (vládla 1837-1901), ale také jako žena podivných zvyklostí. Její život byl ovlivněný okultními vědami, především spiritualismem.

Dva trýznivé roky po smrti milovaného manžela

Po smrti prince Alberta se královna na dva roky uzavřela do svého světa a hledala způsob, jak se se smrtí prince vyrovnat. A našla ho. Smrtí zdrcená panovnice už byla seznámená s okultními vědami a rozhodla se najít médium, jehož prostřednictvím by mohla navázat komunikaci se svým zesnulým manželem.

Pátrání přineslo úspěch a do jejího života vstoupil třináctiletý chlapec jménem Robert James Lees, který tvrdil, že dokáže nasměrovat komunikaci s duchem mrtvého prince Alberta.

Začátky Viktoriina zájmu o duchy

Viktorie se kontaktům s duchy, kterým se módně říkalo spiritualismus, začala věnovat už mnohem dříve a ani její manžel Albert nebyl vůči módní zábavě imunní.

První zmínky o praktikování spiritualismu se v Británii objevily už v roce 1852, kdy do Londýna přijela Američanka Maria B. Hayden a nabídla se jako médium. Naučila dvořany provádět spiritualistické seance se stolkem a odstartovala tak dlouhou éru, která přála všem okultním vědám. V tomto období se ke komunikaci s duchy přiznala celá řada lidí různých společenských tříd, včetně královny Viktorie.

Éra komunikace s duchem Alberta

Zmínky o účasti Viktorie a Alberta na spirituálních seancích se datují už k roku 1846 ve spojitosti s jasnovidkou Georgiannou Eagle. Společnou zálibu však přerušila Albertova Smrt na tyfus (1861).

A jak již bylo zmíněno, Alberta nahradil třináctiletý chlapec a předával královně vzkazy od manžela ze záhrobí a naopak.

Viktorie nebyla naivní a věděla, že v tomto oboru je celá řada podvodníků. Chlapec ji ale o svých schopnostech přesvědčil tím, že znal detaily z jejího života, které mohl vědět jen zesnulý manžel.

Když ho Viktorie požádala, aby se přestěhoval do paláce, odmítl. Doporučil jí Albertova komorníka Johna Browna, který mohl panovnici poskytnout stejné služby.

John Brown a jeho role v královnině životě

Po více než 30 let potom Viktorie žila v těsné blízkosti tohoto muže, přes kterého údajně komunikovala s Albertem. Brown měl celou řadu výhod, včetně volného vstupu do královniných komnat, a i její děti ho považovaly za jejího milence.

Ať už byl vztah těchto dvou lidí za zavřenými dveřmi jakýkoliv, jisté je, že ho Viktorie slepě poslouchala vždy, když „přinesl“ zprávu od zesnulého manžela.

Tato mocná a uznávaná panovnice vládnoucí přes 63 let, tak dala výrazu „láska až za hrob“ naprosto jiný rozměr.

Historie popisuje Browna jako muže s děsivým chováním, kterého se všichni u dvora báli. Pro ni to byl ale jediný opravdový přítel poté, co ji manžel navždy opustil. S jeho ztrátou se nikdy úplně nevyrovnala a celý svůj život se snažila řešit své vladařské povinnosti tak, jak by je řešil její princ. Jeho komnaty zůstaly celé roky udržované, jako by v nich žil. S vypraným prádlem a čerstvými květinami.

Zdroj: dailymail.co.uk, newspunch.com, victorianweb.org
Autor: Lída Kropáčková


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články