Napínavý příběh polárníka Douglase Mawsona. Spekuluje se, že byl nucen sníst svého kamaráda

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
MawsonMcKayDavid
Zdroj: Edgeworth David, Public domain, via Wikimedia Commons

Neohrožený hrdina, který přežil v neprobádaných končinách Antarktidy. Po svém návratu byl polárník Douglas Mawson povýšen do šlechtického stavu. Jeho tvář dlouhou dobu zdobila australskou stodolarovou bankovku. Existují však otázky, jaká extrémní opatření možná udělal, aby zůstal naživu.

Australský geolog a průzkumník Douglas Mawson se se svou expedicí navždy zapsal mezi velké osobnosti průzkumu zmrzlého kontinentu – Antarktidy. V letech 1907 až 1909 se účastnil úspěšné antarktické výpravy po boku Ernesta Shackletona. O rok později odmítl pozvání připojit se k významné expedici Terra Nova Roberta F. Scotta. Rozhodl se totiž vést vlastní expedici.

Australian Antarctic Expedition

Výprava měla za cíl probádat v té době téměř neprozkoumanou část antarktického kontinentu, Zemi krále Jiřího V. Expedice se zúčastnilo celkem jedenatřicet mužů. Hlavním cílem bylo prozkoumat vnitrozemí kontinentu, shromáždit vědecké údaje a vzorky a navštívit jižní magnetický pól.

Douglas Mawson

Zdroj: Internet Archive Book Images, No restrictions, via Wikimedia Commons

Záliv Commonwealth je největrnějším místem planety

S týmem dalších dobrodruhů přistáli v Commonwealth Bay, kde zřídili hlavní základnu, Cape Denison. Tuto oblast sužoval neustálý ledový vítr, jedná se dokonce o jedno z největrnějších míst na Zemi. Expedice měla v plánu rozdělit se na několik skupin, které se na průzkum vydají různými směry od základny.

Mawson byl součástí tříčlenné skupiny, která měla vyrazit se saněmi a psy. Na cestu dlouhou přes čtyři sta osmdesát kilometrů se spolu s britským vojákem Ninnisem a švýcarským horolezcem Mertzem vydali v listopadu roku 1912. S sebou měli dvoje sáně a dvanáct psů. Mířili na daleký východ od mysu Denison.

Přešli dva velké a nebezpečné ledovce (později pojmenované Mertz a Ninnis) a bojovali s častými ledovými vánicemi. Dosáhli bodu více než pěti set kilometrů od základny. Měli za sebou již měsíc na cestě. A následovala tragédie.

Přišli o kamaráda a téměř o všechny zásoby

14. prosince 1912 se Ninnis spolu se saněmi a šesti nejlepšími psy propadl trhlinou v ledu. Na saních byla většina jejich jídla, všechno jídlo pro psy, stan a další nezbytné zásoby. Když se Mertz a Mawson podívali puklinou, spatřili jednoho zraněného a jednoho mrtvého psa na římse hluboko pod nimi. Ninnise však již nikdy neviděli.

Douglas Mawson

Zdroj: Profimedia

Na druhých saních byly zásoby asi tak na deset dní, ovšem bylo jasné, že cesta zpět do tábora bude trvat nejméně měsíc. Mawson přísně rozdělil zbylé jídlo a vydali se na cestu zpět.

Navrhuji sníst psy

Několik týdnů se snažili vrátit zpět do tábora. Zmítaní kurdějemi, omrzlinami a dalšími nemocemi. Museli také začít zabíjet psy. Ty „nejlepší“ kousky jedli sami, zbytkem krmili zbývající psy.

Mezi nejchutnější kousky patřila toxická játra

Nevěděli však, že játra tažných psů husky obsahují velké množství vitamínu A. Jeho přílišné množství je pro lidské tělo toxické, oba muži proto trpěli velkými bolestmi žaludku a průjmy. Když už nezbyli ani psi, hladověli.

Nakonec Xavier Mertz zemřel v lednu roku 1913 hladem, vyčerpáním i možnou toxicitou z psích jater. Upadl do kómatu. Ke konci navíc trpěl záchvaty, při kterých ničil zbylé vybavení.

Jeho život visel na vlásku

Odhodlanému Mawsonovi zbývalo ještě téměř dvě stě kilometrů cesty do Cape Denison. Nyní již zcela sám bojoval s živly a hladem ještě další měsíc. Nechybělo mnoho a skončil by stejně jako Ninnis. I Mawson se propadl do trhliny v ledu. Naštěstí se saně, ke kterým byl přidělán popruhem, zaklínily v ledu nad ním. Mawsonovi se díky tomu podařilo z ledového hrobu vylézt.

Loď již odplula

Do tábora dorazil v únoru. Vyčerpaný, nemocný, pohublý a omrzlý. Aby zjistil, že průzkumná loď Aurora, se kterou měl odjet, odplula před několika hodinami.

Naštěstí zde zůstalo ještě několik mužů, kteří Mawsona a jeho společníky hledali. Mawson však s nimi na základně musel čekat ještě dlouhých deset měsíců, než se konečně dostal domů.

Neohrožený hrdina, nebo kanibal?

Logicky vyvstává otázka, jak zvládl poslední měsíc na cestě téměř bez jídla. Existují proto zcela oprávněné domněnky, že uvařil a snědl mrtvolu svého společníka, aby přežil. Dokonce prý z jeho životopisu vyznívá, že nastavil svůj a Mertzův příděl jídla tak, aby smrt svého společníka urychlil. Mawsonovi potomci samozřejmě tato obvinění odmítají.

Zdroj: history.com, bbc.com, wikipedia.org,
Autor: Michaela Pauerová


Související články