V historii lidstva nebyly zabijákem jen války a epidemie. Za nemoci a zbytečná úmrtí byla často zodpovědná neznalost škodlivých látek nebo nepohodlné modely, často dokonce vysoce hořlavé.
Rtuť jako metla na kloboučníky
V 18. a 19. století se k výrobě luxusních plstěných klobouků používaly kožešiny ze zajíců a králíků. Ke zpracování srsti a k její přeměně na plsť, se používala rtuť k potírání. Kloboučníci byli dlouhé hodiny vystaveni přímému kontaktu s extrémně toxickou látkou.
Mezi první příznaky patřil nervový třes a za ním přicházely psychické problémy. Postižení lidé byli plaší a velmi paranoidní. Museli se potýkat s vypadáváním zubů a dušností. Často umírali v raném věku.
Z dnešního pohledu je nejtragičtější skutečnost, že i přes riziko, které si kloboučníci v pozdější době uvědomovali, v těchto postupech pokračovali a zdravotní následky brali jako součást práce v oboru. Problém se dlouho neřešil, protože pánové, kteří luxusní klobouky nosili, měli hlavu chráněnou podšívkou a žádné obtíže neměli.
Arzén jako barvivo na textil a umělé květiny
Přípravek s obsahem arzenu dokázal obarvit látku na atraktivní zelenou barvu, po které dámy šílely. Byla extrémně moderní a stejně tak nebezpečná. Na otravu často doplatily i květinářky, protože prášek z arzenu byl používaný k pigmentaci listů umělých květin.
Krásné zelené šaty mohly způsobit utrpení nejen těm dámám, co je nosily. Barva se například v tanečních sálech doslova vznášela mezi tanečníky. Zasažení lidé měli v lepším případě jen hnisavé kožní vředy, ale příliš mnoho arzenu mohlo přivodit smrt.
Viskóza jako levná náhražka hedvábí
Umělé hedvábí (viskóza) si vysloužilo označení zázračného produktu. Viskóza umožnila i chudým lidem zažít příjemný pocit z materiálu, který se velice podobal vzácnému a drahému hedvábí.
Dělníci v továrnách byli vystaveni účinku sirouhlíku, který ovlivnil jejich duševní zdraví. Dobové materiály popisovaly záchvaty šílenství, kdy lidé chtěli skákat z oken. Jak později vědci tvrdili, i přeživší neměli vyhráno a velice často se u nich vyvinula Parkinsonova choroba. Viskóza jako hotový produkt nikomu neškodila.
Jít s módou mohlo být nebezpečné
Historie módy zaznamenala celou řadu módních výstřelků, které ohrožovaly milovníky módních trendů. A nebyla to jen ženská záležitost. I pánové se chtěli líbit.
Naškrobené a hodně vysoké pánské límce dodávaly mužům pocit důležitosti a patřily k vyšší společenské třídě. Tento doplněk se stal oblíbeným hlavně v okamžiku, kde se oddělil od košile a odpadlo úporné praní celé košile. Hodně naškrobené a vysoké límce byly často velmi nepohodlné a vyvolávaly obtíže s dýcháním. Byly příčinou i smrtelných nehod při pádu, kdy tvrdý límec přerušil dýchací cesty a krevní oběh.
Celou historií se táhnou dlouhé sukně a nebezpečí, které představovaly. Byly často velmi objemné a velmi hořlavé. To v době svícení svíčkami a petrolejkami představovalo problém.
Dlouhé sukně v době diskrétní hygieny, vylévání splašků do ulic a velkých epidemií, mohly zapříčinit nekontrolované šíření nemocí po okolí.
O nic lépe na tom nebyla móda vysokých účesů a umělých paruk, které byly takto vytvarované. Blízkost lustrů se svíčkami nebo nepozornost při přikládání do krbu se snadno měnila v tragédii.
V pozdější době představovaly riziko velice hořlavé celuloidové hřebeny, které si dámy dávaly do vlasů. Ty se mohly vznítit přímo ve vlasech.
A tragédie postupovala i do 20. století. V 90. letech se džíny s efektem opotřebení vyráběly v továrnách v chudých zemích a šlo o pískování za pomoci kompresoru a křemičitého písku. Ten závažným způsobem poškozoval dýchací cesty dělníků. Při dlouhodobém působení mohl být příčinou smrti.
Zdroj: nationalgeographic.com, grunge.com
Autor: Lída Kropáčková
