Maximilien Robespierre odsoudil tisíce lidí na smrt. Nakonec si před nelítostnými zraky došel i on pro svůj krutý osud

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Robespierre
Robespierre

Jedno z nejznámějších jmen Velké francouzské revoluce je bezpochyby Maximilien Robespierre, představitel jakobínského hnutí. Pravdivé přirovnání francouzského revolucionáře Pierra Vergniauda, že „Revoluce požírá své děti“, platilo i na Robespierra, kontroverzní osobnost francouzských dějin. Jak se z mladého nadějného právníka stal soudce bez slitování, který posílal denně na smrt stovky lidí?

Vyrůstal jako sirotek

Maximilien Robespierre se narodil v roce 1758 ve francouzském městě Arras. Byl nejstarší ze čtyř dětí, měl mladšího bratra Augustina a dvě sestry.

Jeho otec byl významným právníkem. Když bylo Maximilienovi šest let, jeho matka zemřela při komplikacích u porodu.

Otec její smrt neunesl, své děti opustil a odešel do zahraničí, kde působil až do své smrti. Děti vychovávali příbuzní z matčiny strany.

Mladý Robespierre navštěvoval od svých osmi let školu v Arrasu, později studoval práva v Paříži. Při studiích se seznámil s osvícenskými myšlenkami J. J. Rousseaua, se kterými se i ztotožnil.

Bojoval za práva chudých poddaných

Po ukončení studií v roce 1781 pracoval jako právník v rodném Arrasu. Při svém povolání často zastupoval chudé, což mu u místních obyvatel zajistilo popularitu.

O rok později byl jmenován trestním soudcem, funkce se však brzy vzdal, aby nemusel vynášet rozsudky smrti.

Roku 1789, kdy propukla Velká francouzská revoluce, byl Robespierre zvolen poslancem generálních stavů za „třetí stav“ (buržoazii) v provincii Artois.

Jednalo se o legislativní sněm, který fungoval jako poradní sbor francouzského krále, tehdy Ludvíka XVI.

V Národním shromáždění zastupoval krajní levici a byl také jedním z autorů dokumentu Deklarace práv člověka a občana, což byla základní listina pro vytvoření první francouzské ústavy.

V roce 1790 se stal vedoucím činitelem klubu jakobínů a pařížské městské rady, která byla samostatnou revoluční jednotkou vládnoucí v Paříži.

Neúplatný Robespierre

V roce 1793 se Robespierre, mezi lidmi přezdívaný Neúplatný, stal vůdčí postavou Výboru pro veřejné blaho. V čele Výboru však rozpoutal masové vyvražďování politických oponentů.

Boj o moc se postupně strhl i mezi jednotlivými stoupenci jakobínů a Robespierre se obrátil proti svým bývalým nejbližším spolupracovníkům, Georgesu Dantonovi a Jacquesu-Reném Hébertovi.

Po popravě jednotlivých stoupenců jakobínského hnutí se chopil se svými přívrženci absolutní moci.

I jemu se však stala revoluce osudnou a teror, který sám rozpoutal, se obrátil proti němu.

Ztratil podporu veřejnosti i svých spolupracovníků. 27. července roku 1794 byl zatčen a o den později, spolu se svými stoupenci a mladším bratrem Augustinem, popraven gilotinou na pařížském náměstí Revoluce.

Autor: Adéla Vocetková


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články