Ve světě války mnohdy dochází k zániku měst, ke smrti nevinných, k plenění míst, která jsou už tak dost zpustošena válkou. Tisícovky nevinných lidí umírají a ženy jsou znásilňovány na důkaz toho, že vítěz je jasný.
Jenomže to, co se dělo v Nankingu v roce 1937 nemá obdoby. Po dobu šesti týdnů si čínské město procházelo těmi nejhoršími časy, které si místní obyvatelstvo kdy dokázalo představit.
Hlavní město nacionalistické Číny zůstalo po tom všem v troskách. Trvalo několik desítek let, než se tamní ekonomika vrátila do normálu a bylo možné zde začít žít běžný život.
Bál se o své vojáky, nechal město chránit necvičenými civilisty
Během čínsko-japonské války zvítězilo Japonsko na plné čáře v bitvě u Šanghaje. Po tomto krveprolití se obrátila pozornost země k městu Nanking.
Jenže vůdce nacionalistické Číny Čankajšek se bál, že ztratí poslední zbytky dobrých mužů. Proto nechal vojska, aby se z města stáhla. Na jejich pozici pak dosadil muže, kteří neměli s válkou žádné zkušenosti.
Zakázal evakuaci obyvatel města, dokonce i ženy a děti musely ve městě zůstat. Ačkoli mnozí tento rozkaz odmítli respektovat, zůstaly zde tisíce lidí, kteří si nedovedli představit, jaké to je stát se součástí války.
Některé neškolené pomocné jednotky s hrdostí prohlásily, že budou chránit město za cenu vlastního života. Lidé věřili, že pokud se jim to podaří, vojáci, kteří se zachránili, budou moci dobýt ztracená čínská území zpět.
Většina lidí ale věděla, jaký nesmysl si vůdce vymyslel. Bylo jasné, že když se profesionálně vycvičení muži nedokázali japonské armádě postavit, pár obyčejných lidí se zbraněmi v rukou, které nikdy předtím ani z dálky neviděli, udělá těžko nějaký dojem.
Šest týdnů hrůzy a děsu
Bylo 13. prosince roku 1937, když Japonci vstoupili do Nankingu a začali plenit a drancovat každou budovu, která jim přišla do cesty. Minimálně třetina města byla podle oficiálních záznamů vypálena.
Ačkoli zpočátku Japonci slíbili respekt k bezpečné zóně, kde byly ukryty ženy a děti ochotné se vzdát a přejít na stranu nepřítele, nakonec ani nikdo z nich nebyl ušetřen.
Nejsou jasná oficiální čísla, hovoří se ale zhruba o dvou stech tisících obětí a až třech stech tisících znásilněných a mučených žen.
Po skončení války byly mezinárodním soudem odsouzeni japonští generálové k trestu smrti za válečné zločiny.
Otázkou je, která strana se provinila proti lidem více.
Japonský vůdce, který vyměnil životy cvičených vojáků za životy mnoha mužů od rodin a ponechal ženy a děti napospas Japoncům, nebo byli těmi nelítostnými spíše Japonci, kteří i přesto, že mohli získat lid na svou stranu, popravili každého, kdo jim přišel do cesty?
Po šestitýdenním masakru se město, které bylo dříve ekonomickou špičkou Číny, stalo jen vyprahlou pustinou. Až po dlouhých desetiletích zde opět začal život, který se alespoň trochu podobal tomu běžnému.
Autor: Šárka Cvrkalová
