Lidský řezník Robert Liston na křik a pláč pacientů příliš nedbal. Končetiny amputoval bez mrknutí oka

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
Robert Liston scaled
Robert Liston scaled

V první polovině 19. století byl obor lékařství už poměrně v rozkvětu. Lékaři dokázali odoperovat slepé střevo, odstranit nádor, amputovat končetinu. Přestože byl Robert Liston kvalifikovaným doktorem, od mnohých si vysloužil spíše přezdívku lidský řezník.

Proslavil se především svou rychlou prací se skalpelem. Dokázal operaci provést tak rychle, jako nikdo jiný v jeho době. Jenomže to bohužel často na úkor chyb a velkého utrpení pacientů.

Místo anestezie jen velká dávka alkoholu

Největší rozdíl mezi operacemi tehdy a dnes byl v tom, že tehdejší lékaři ještě neměli k dispozici anestezii. Nemohli pacienta uspat, ani ho umrtvit.

Jedinou často využívanou možností byl alkohol. Pacient dostal před operací několik panáků tvrdého pití, které ho alespoň trochu vyřadily z provozu.

I přesto ale cítil bolest, při operacích musel být pevně uvázán, aby se nehýbal a lékaři mohli v klidu pracovat. Proto platilo zásadní pravidlo: čím rychleji operace proběhne, tím lépe. A právě v tom vynikal Robert Liston.

Do výhodné pozice se dostal díky otci

Robert Liston byl chirurgií zděšen i fascinován. Vlivem bolesti či chybami doktorů, kteří nedokázali bojovat se vzpouzejícím se pacientem, tehdy umírali až čtyři z deseti pacientů.

Díky otci se Liston dostal do skvělé pozice přednášejícího lékaře a později se vyšplhal až na chirurga v praxi. I přestože se z počátku velmi bál, řemeslo ho nakonec vtáhlo.

Na vývěsní ceduli své ordinace si podle některých zdrojů Liston dokonce napsal „Nejrychlejší skalpel ve West Endu.“ To některé pobouřilo, jiné naopak fascinovalo. Pravdou je, že Listonova rychlost byla takzvaně dvousečnou zbraní.

Snížil statistiky úmrtí. Zvýšil ale utrpění pacientů

Liston se specializoval na amputace končetin. Rychlý zákrok znamenal méně krvácení a větší šanci na přežití. Jenomže na druhou stranu doktor odmítal čekat dlouhé minuty, než pacient upadne do kómatu pod vlivem alkoholu. Často tak řezal do člověka, který vnímal vše úplně přirozeně.

Navíc dělal při svých zákrocích chyby, které způsobily pacientům následné bolesti. I když mu v průměru zemřel jen každý desátý pacient, ti, kteří od něho odešli, trpěli psychickými problémy, bolestmi, dokonce z obou důvodů páchali sebevraždy.

Byl tedy Robert Liston geniální chirurg své doby, nebo jen řezník, který byl ve své podstatě vrahem nevinných?

Dodnes není tato otázka jasně zodpovězena, podle vědců by ale měl být uznáván za to, co dělal, protože to rozhodně vyžadovalo velké nadání a pevnou vůli.

Dnešní vědci toto naštěstí nemusí vysvětlovat rodinám těch, kteří i po úspěšné operaci skončili nakonec v náruči smrti.

Autor: Šárka Cvrkalová


Související články