Lidská zoo: Nechutná praktika skrytá za názvem etnologická expozice. Afričané byli vystavováni v klecích jako zvířata

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Oto Benga
Zdroj: Profimedia

Navštívit zoologickou zahradu, abychom mohli spatřit exotická zvířata, je pro nás v dnešní době normální. Ačkoli i takovéto vystavování zvířat si najde řadu odpůrců. Představte si však, že by v zoologických zahradách byli místo zvířat vystavováni lidé. Že je to nereálné a nelidské? Neuplynulo ještě ani sto let od doby, kdy byly tyto ponižující lidské zoo běžné.

Takzvané etnologické expozice, což byl honosnější výraz pro lidské zoo, byly na přelomu 19. a 20. století velmi populární. Ve velkých evropských městech, ale i ve Spojených státech se návštěvníci nadšeně chodili dívat na lidi, kteří pro ně byli odlišní a jim nepodobní a které by jinak nikdy nespatřili.

Expozice lidí jiných ras jako příklad primitivních civilizací

Dováženi byli ze vzdálených koutů světa, kam až vstoupily nohy kolonialistů. Veřejně tak byli vystavováni především domorodí obyvatelé Afriky, ale i Indiáni, Inuité nebo třeba domorodci z Filipín. Rasy a etnika odlišné od „vyspělého“ západního světa.

Lidské zoo hrály roli v utváření moderního rasismu

Expozice často zdůrazňovaly údajnou méněcennost vystavovaných domorodců a měly ukazovat nadřazenost západní společnosti. Podle serveru BBC navštívilo v té době lidské zoologické zahrady téměř jeden a půl miliardy lidí. Hrály proto důležitou a málo zmiňovanou roli ve vývoji moderního rasismu.

Ukazování odlišnosti mělo oblibu již ve středověku

Již od středověku bylo oblíbené vystavování nejen exotických zvířat, ale i lidí s různým postižením a fyzickými odlišnostmi. Na šlechtických dvorech či v různých cirkusových představeních mohli diváci spatřit třeba trpaslíky, albíny, osoby s více končetinami a další. O tři století později se tato show posunula jinam a do zoologických zahrad byli přiváženi první Afričané.

Lidské ZOO od Paříže po Chicago

V druhé polovině 19. století se staly v celém západním světě velmi populárními výstavy tzv. exotických populací. Expozice byly tak úspěšné, že se staly součástí několika světových výstav, například v Paříži, Bruselu či Chicagu.

Etnologické expozice měly mít „vzdělávací“ účel

Lidské zoologické zahrady začaly být běžně zakládány v mnoha velkých evropských městech, jako je Paříž, Hamburk, Londýn či Milán, ale i v New Yorku nebo Chicagu. Aby mohl živé lidské exponáty vidět každý, stávaly se tyto expozice součástí stávajících zoologických zahrad.

Vystavováni ve svém přirozeném a primitivním prostředí

Na lidskou stránku vystavovaných „exponátů“ se nebral ohled. Afričané, Indiáni a další byli skutečně vystavováni jako zvířata, jako primitivní a podřadní tvorové, a bylo tak s nimi i jednáno.

Podporovala se tak myšlenka o jejich méněcennosti a o tom, že by měli být vyspělou společností ovládáni. Důraz se kladl na jejich divokost a primitivnost a vystavování v jejich údajně běžném prostředí.

Vystavováni jako zvířata ve výběhu či v kleci

Expozice měly často ucelený ráz, návštěvník se měl cítit jako ve skutečné divočině. Vznikaly například celé africké vesnice, kde žili domorodci v „přirozeném prostředí“ – včetně zvířat i rostlin. Byly zde umístěny celé rodiny, které nosily tradiční oblečení či byly nahé a žily tak, jako by žily ve své zemi.

Byli nuceni předvádět své tradice

Návštěvníci se za poplatek chodili dívat, jak Afričané vaří na ohni, pracují pomocí primitivních nástrojů či tancují. Domorodci z Afriky byli považováni za jakýsi mezistupeň mezi opicí a člověkem.

Stávali se proto často terčem posměchu i útoků návštěvníků. Nutno dodat, že v těchto „přirozených“ podmínkách spousta přivezených domorodců zemřela na různé nemoci.

Ačkoli tento způsob zacházení s lidmi měl i své odpůrce, lidské zoo definitivně zanikly až po druhé světové válce. Kupodivu jedním z prvních, kdo začal expozice rušit, byl Hitler.

Naposledy na Expo 58

Poslední lidská zoo na světě byla k vidění ještě v roce 1958 na světové výstavě v Bruselu. V několikahektarové sekci Bruselské Kongo, byli vystavováni Konžané ve vesnicích za bambusovým plotem.

Téměř šest set mužů, žen i dětí se zde předvádělo u slaměných chatrčí, zatímco se jim vysmívali bílí návštěvníci. Dokonce po nich mohli házet drobné a banány.

Nekrmte černochy

Konžané byli do Belgie na expozici poprvé přivezeni belgickým králem Leopoldem II. na konci 19. století. Dokonce k nim dal tehdy umístit cedule, aby je návštěvníci nekrmili. Kongo získalo nezávislost v roce 1960 a naštěstí se podobná výstava ve světě již nikdy nekonala.

Některé z institucí se za tuto minulost veřejně omluvily. Například zoo v Bronxu, kde byl vystavován pygmej Ota Benga ve výběhu s opicemi či právě belgické Královské muzeum pro střední Afriku.

Je však více než jasné, že tuto temnou historii kolonizované národy světovým mocnostem nikdy neodpustí.

Zdroj: en.wikipedia.org, theguardian.com, bbc.com, cbc.ca, newyorkalmanack.com
Autor: Michaela Pauerová


Související články