V roce 1725 narazila lovecká skupina v dnešním severoněmeckém lese Hertswold na mladého chlapce. Lovci mu odhadli přibližně 12 let. Zdálo se, že je sám a již nějakou dobu žije v lese a živí se rostlinami, ořechy a žaludy.
Jeho domovem byl les
Chlapec měl dlouhé rozcuchané vlasy, dlouhé nehty a byl spálený od slunce. Lovci ho popsali jako špinavého, v podstatě nahého a zdánlivě neschopného mluvit. Komunikoval vrčením a pískáním.
Přestože neuměl chodit vzpřímeně, byl zběhlý v lezení po stromech a pohyboval se po čtyřech. Místní si stěžovali, že se chlapec pravidelně toulá městem a vybírá obyvatelům kapsy.
Královský mazlíček
Příběhy o „divokém chlapci“ se nakonec dostaly k uším britského krále Jiřího I., kterého příběh zaujal a chtěl, aby byl chlapec přiveden do paláce. Ačkoli byl zpočátku chován jako poněkud zvláštní a zábavný druh mazlíčka, Visit Norwich uvádí, že se k Petrovi chovali hezky.
Protože u Petra přetrvávalo naučené chování, jedení rukama, odmítání oblečení, spaní na podlaze, najala princezna doktora Arbuthnota, aby zajistil Petrovi vzdělání a pomohl mu rozvíjet sociální dovednosti.
Petr se nakonec naučil chodit vzpřímeně a zdálo se, že si svůj nový život užívá. Obzvláště rád poslouchal hudbu a vytvořil si blízký vztah s některými členy královského personálu. V roce 1726 byl pokřtěn jako Petr a zůstal členem královské rodiny až do smrti krále Jiřího.
Život na farmě
Po smrti krále putoval z rodiny do rodiny, dokud se ho neujal farmář James Fenn. V roce 1751 však Petr z farmy utekl a byl zatčen v Norwich, kde si ho spletli s bezdomovcem. Protože neuměl verbálně komunikovat a nedokázali ověřit jeho totožnost, poslaly ho úřady do nápravného zařízení.
James Fenn umístil do řady novin inzerát, ve kterém žádal Petrův návrat, a nakonec se s ním měsíce po jeho uvěznění znovu setkal. Aby se v budoucnu předešlo podobným problémům, byl Petr nucen nosit mosazný obojek s vyrytou adresou a identifikačními údaji.
Petr žil s Jamesem Fennem, dokud jeho opatrovník nezemřel, a poté odešel bydlet k farmáři jménem Brill. Přestože Petr v minulosti utíkal z domova, s Brillem si vytvořil tak silný vztah, že nikdy neutekl.
Vypráví se, že Petr po Brillově smrti odmítl jíst a v podstatě zemřel hlady. Petr zemřel v roce 1785 ve věku 73 let. Je pohřben v St. Mary’s Northchurch.
Možná příčina podivného chování
Původně se předpokládalo, že chlapec trpěl autismem, ale vodítka ukrytá v Petrově portrétu od dvorního malíře Williama Kenta ukázala na Pitt-Hopkinsův syndrom, genetickou poruchu.
Kromě toho, že způsobuje vývojové opoždění, může tato porucha způsobit fyzické abnormality, včetně hustých kudrnatých vlasů, malého vzrůstu a omezené nebo žádné schopnosti verbální komunikace.
Lidé s Pitt-Hopkinsovým syndromem často odmítají nosit oblečení, protože jim připadá omezující a nepohodlné.
Zdroj: grunge.com, visitnorwich.co.uk, bbc.com
Autor: Dominika Jandorová
