Průšvih v továrně na zápalky: Infekce dělníkům rozežírala dáseň, až přišli o celou čelist. Povíme vám, co za tím stálo

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
dasne infekce
Zdroj: Public domain / Public domain

V roce 1855 se u dívky jménem Cornelia projevila bolest v dásni. Když poprvé navštívila svého lékaře, netušila, že se k němu za čas vrátí a přijde o celou dolní čelist. Cornelia nebyla jedinou dívkou pracující v továrně na zápalky, která se potýkala s podobnými problémy.

Jenomže dokud se zničené dásně neobjevily u stovek dalších dělnic, nikdo nic nepodnikl.

A to i přesto, že byl problém zřejmý. Ženy navštěvovaly lékaře jedna po druhé, ale místo pomoci se dočkaly jen bolestí, operací, v horším případě i smrti. Za všechno mohl fosfor.

Nejdřív jí jen vytrhl zub. Pak se začaly objevovat zápalkové dívky pravidelně

Když přišla šestnáctiletá Cornelia za lékařem poprvé, měla v dásních bolestivý zánět. Lékař jí řekl, že je to od nemocného zubu, který jí vytrhl, a poslal ji zpět do práce.

Cornelia se ale po několika týdnech vrátila s problémem daleko horším. V čelisti se jí udělala díra a z té jí vytékal hnis.

Doktor proto musel provést operaci, při které dívce odstranil celou dolní čelist. Mnoho dívek jejího věku ale takové štěstí nemělo. Mnohé totiž na podobný případ zemřely.

Ženy a dívky pracující v továrnách na zápalky začaly trpět nemocí zápalkových dívek. Šlo o zánět v dásních, který se vytvořil vlivem fosforu, s nímž ženy v továrně pracovaly.

Zánět rozežral celou čelist, a nakonec mohl způsobit i poškození mozku. Celkově došlo až u jedenácti procent všech žen v továrnách pracujících k této otřesné nemoci. Ani poté se moc nezměnilo.

Byla zavedena opatření, která ale nebyla k ničemu

O fosforu tou dobou samozřejmě bylo známo, že je nebezpečný, nikdo ale netušil, jak moc. Práce v továrně spočívala v tom, že ženy namáčely sirky do látky, díky které bylo možné je zažehnout.

Poté, co ženy začaly mít ve velkém problémy, bylo potřeba zakročit a udělat v továrnách na sirky opatření, která by pracovní podmínky zlepšila.

Například se více větralo a v některých továrnách používaly dělnice během namáčení sirek do fosforu roušky. V jedné z továren byla zavedena povinnost, že si musí zaměstnanci po práci umýt ruce.

Tato opatření ale příliš nepomohla, nemoci se nezmírnily a úmrtnost dělnic zůstala stále stejně vysoká. Jelikož zápalky byly potřeba, nikdo si s problémem více nelámal hlavu.

Všechno se změnilo až v roce 1901, kdy se začala pro výrobu zápalek používat alternativa v podobě bezpečnějšího seskulfidu fosforečného.

Ten byl ale drahý, a tak na mnoha místech v Americe i Anglii až do roku 1910, kdy bylo používání fosforu v tomto ohledu zakázáno, pracovaly dělnice s nebezpečným materiálem.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články