Podivné středověké zvyky: Soudy se zvířaty nebyly nic neobvyklého. Ještě bizarnější však byla svatební noc

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Manzelstvi
Zdroj: Shutterstock

Žít ve středověku nebyl žádný med. Toto drsné období dějin bylo plné válek, nemocí a boje o přežití. Jistě vás nepřekvapí, že tato doba s sebou nesla spoustu zvláštních zvyklostí, které nám dnes mohou připadat přinejmenším úsměvné. Přečtěte si, jak středověké páry řešily své neshody či jak byla souzena zvířata, která se provinila.

Ve středověku byste moc prostoru pro lásku nenašli. Sňatky byly domlouvány někdy již po narození dětí a postavení ženy bylo jasně podřízené.

Dlouhé plánování svatebního dne, jako v dnešní době, by tenkrát rozhodně neuspělo. Svatba byla pouhou formalitou s jasným ekonomickým kalkulem. Sňatky „obyčejnějších“ lidí byly kolikrát narychlo uzavírány i na ulici, v místní knajpě, či dokonce v posteli. Pravost takto uzavřeného manželství však nebylo snadné dohledat.

Proto se církev těmto „barbarským“ zvykům rozhodla učinit konec a zavedla svátost manželství s jasnými pravidly, která se musela dodržovat. Manželství například mohlo vstoupit v platnost až ve chvíli, kdy se narodil potomek.

Poněkud bizarní byla i svatební noc

Ženy musely nejprve podstoupit potupnou kontrolu panenství. Tím se mělo předejít narození nemanželského dítěte. Svatební noc se pak odehrávala s přihlížejícími svědky. Ti šli společně s novomanželi do ložnice a pozorovali přípravy před samotným aktem.

Poté se odebrali za zdi ložnice, aby poslouchali přes zeď. Po aktu je pak muž přišel obeznámit s tím, jak se mu dařilo. Nebylo neobvyklé, že ho nervozita zradila.

Vtipné řešení manželských neshod

Když došlo na manželské neshody, vyrazili manželé namísto hádek do ringu. Vše se tak vyřešilo jedním soubojem, kdy stál muž v jámě s rukama za zády a žena kolem pobíhala s pytlem naplněným kameny. Musela to být opravdu směšná podívaná.

Středověké soudy se zvířaty

Se vší vážností probíhaly též soudy se zvířaty. Ta byla běžně souzena za vraždu člověka či sežrání úrody. I u zvířat totiž platilo, že poprava bez soudu by byla nezákonná.

Nejstarší dochovaný záznam popisuje odsouzení prasete za sežrání dítěte. Zvíře bylo odsouzeno k trestu smrti.

Souzen byl i kohout, který snášel vejce. Dle středověkého práva to bylo považováno za vtělení Satana, nikoli hříčku přírody.

Bylo zaznamenáno až osmdesát takovýchto případů, kdy byla zvířata za své prohřešky potrestána.

Konec těmto bizarnostem nastal v některých zemích až v 18. století.

Autor: Michaela Pauerová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články