Zanechali po sobě makety spících hlav a utekli. Dodnes se neví, kde vězni z Alcatrazu skončili

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
Zdroj: Federal Bureau of Investigation / Public domain ; US Federal Government / Public domain

Dnes se sem sjíždějí turisté z celého světa, kteří se s odborným doprovodem mohou domluvit na prohlídce. Dříve to bylo jedno z nejděsivějších míst, kam se zavírali ti nejhorší zločinci. Věznice na skále obklopená vodou, odkud není úniku.

Jde o malý ostrůvek v Sanfranciském zálivu. Místo vyprávějící děsivé příběhy těch, kteří zde byli zavřeni, jež pro mnohé znamenalo prožití nelidských podmínek a beznadějné pokusy o útěk, dodnes zůstává jedním z nejznámějších vězení světa.

Jméno dostal podle ptáků

Ostrov objevil v roce 1775 španělský námořník Juan Manuel de Ayala. Nebyl vůbec nadšen z toho, na co natrefil. Všude bylo jen plno skalisek, žádná úrodná půda, žádné vhodné podmínky pro vylodění.

Juan si ale všiml, že se v okolí vyskytuje hodně ptáků, a proto dal ostrovu jméno Isla de los Alcatres (doslova Ostrov pelikánů). V roce 1850 byl ostrov oficiálně schválen pro vojenské účely a o devět let později zde byla dokončena stavba věznice.

Vězení se v roce 1934 dostalo do vlastnictví ministerstva spravedlnosti. V té době zuřila v Americe hospodářská krize a míra kriminality narůstala. A Alcatraz se stal jedním z nejdůmyslnějších vězení své doby.

V Alcatrazu byl dostatek stráží, jeden ozbrojenec vycházel na tři vězně. I kdyby se někomu podařilo utéci, ledová voda a silné proudy všude kolem ostrova měly rychle plány zmařit.

Každé špatné slovo se trestalo. Někdy byli vězni trestáni, i když nic neudělali, jen proto, že měla ostraha špatnou náladu. Nejhorší byl blok D, kterého se každý obával. Tam byly kobky bez světel a bez topení o minimálních rozměrech. Většina vězňů v nich zešílela.

Útěk nepřipadal v úvahu. Někdy to ale nešlo jinak

Za svou historii zaznamenal Alcatraz celkem čtrnáct pokusů vězňů o útěk. Několik z nich bylo dopadeno, jiní se sami vzdali, někteří byli zastřeleni. Podle oficiálních záznamů se nepodařilo uniknout nikomu.

Je ovšem jeden neobjasněný případ, který by mohl znamenat, že přece jenom měla věznice nějakou slabinu. Roku 1962 utekli ventilačními šachtami ze svých cel tři vězni. Z mýdla a toaletního papíru si vyrobili makety svých spících hlav, aby dozorci jen tak nepřišli na to, že už v cele nejsou.

Tito muži si podle poznámek, které se našly v cele jednoho z nich, ze zhruba padesáti pláštěnek vyrobili člun, na kterém se pokusili uniknout. Nikdo je už nikdy nenašel, ale případ byl uzavřen tak, že je nemožné, aby v peřejích a na skaliskách přežili.

Od roku 1963 je věznice uzavřena. Přesto je zde údajně po nocích slyšet křik vězňů, kroky na chodbách, místo oplývá negativní energií. Možná právě proto v současné době láká tolik turistů. Nyní slouží ostrov jako muzeum pro odvážné.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články