Mučicí židle: Jeden ze šílených mučicích nástrojů španělské inkvizice. Kromě vykrvácení hrozila i infekce

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Inkvizice muceni zidle
Zdroj: Profimedia

Španělská inkvizice byla středověká společnost, která měla za cíl vypořádat se s kacířstvím. Šlo o právní uskupení panovníků a církví, které vyšetřovalo a trestalo zločince, kteří se provinili tím, že zpochybnili víru. Jednání těchto lidí ale bylo často velmi brutální.

Kacíře měla čekat smrt. Ještě před ní ale museli trpět a podat svým vyšetřovatelům co nejvíce informací o tom, kdo další v jejich okolí zpochybnil víru jako oni. A právě za tímto účelem používala inkvizice často mnohé mučicí nástroje.

Jedním z nejděsivějších z nich byla takzvaná inkviziční španělská židle. Dnes je jedna z jejích kopií umístěna v Londýnském muzeu historie a umění a už pouze z pohledu na ni mrazí. Nikdo z nás si ani nechce představovat, jakou bolest museli odsouzení cítit.

Železná konstrukce s ostrými šrouby

Španělská židle vlastně židli ani moc nepřipomínala. Šlo o sedátko připevněné k železnému sloupku, ke kterému byly přidělány dva velké kruhy. Jeden sloužil k připoutání odsouzeného k židli, ten byl umístěn v oblasti hrudníku.

Druhý kruh se nasadil mučenému na hlavu a v oblasti spánků a čela se pomocí šroubů utahoval. Právě v těchto místech se pak odsouzenému do hlavy zavrtávaly ostré hroty, které mu způsobovaly pomalou a bolestivou smrt.

Mnohdy trvalo i hodiny, než bylo mučení u konce. V drtivé většině případů končilo smrtí. Někdy sice odsouzení prozradili svým věznitelům vše, co věděli, nicméně ani pak nebyli ušetřeni.

Jakmile hlavu poranily šrouby, byla smrt nevyhnutelná. Jakmile se ostré hroty vytáhly, došlo k rychlému krvácení nejen ven, ale také do mozku.

Samozřejmě se nikdo neobtěžoval hroty po bývalých vězních čistit, často se tak do ran dostávala velmi rychle také infekce ze zaschlé krve, která smrt urychlovala. Španělská židle byla ve své době nástrojem, kterého se obával úplně každý.

Muzeni zidle

Zdroj: Profimedia

Dlouhé roky se nevěřilo, že je skutečná

Když se v polovině 19. století stala jedna konstrukce této železné židle exponátem jednoho londýnského muzea, stala se velkou senzací. Lidé se na ni jezdili dívat z širokého okolí.

V 80. letech ale několik vědců zpochybnilo, že tento mučicí nástroj někdy existoval. Židle byla z muzea stažena a dlouhé roky se vedly spory o tom, zda je, nebo není opravdová.

Po čase se ale ukázalo, že jde skutečně o nástroj, který inkvizitoři při svých aktivitách používali, a muzeu byla navrácena veškerá práva na jeho vystavování. Od té doby je židle umístěna v Londýně.

I když se později ukázalo, že je židle složena z několika částí, které původně nebyly v této formě dány dohromady, nakonec vědci a historici ustoupili a nechali muzeum dál předmět vystavovat.

Je ovšem doplněn informacemi o tom, že ze starého Španělska pochází pouze obruče a nástavce na zavrtávání šroubů do hlavy, zatímco původ zbytku konstrukce je neznámý, datuje se však do mnohem mladší historie.

Zdroj: horniman.ac.uk, alamy.com, theguardian.com
Autor: Šárka Cvrkalová


Související články