Tomáš (44): Postavil jsem manželce dům jejích snů vlastníma rukama. Když jsem dům dokončil, podala žádost o rozvod

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
muz 44
muz 44

Tomáš se nám svěřil s tím, že roky od manželky poslouchal, že ji život v bytě svazuje. Tak jak to u mnohých bývá, ani Tomáš s manželkou neměli našetřeno dostatek prostředků, aby si mohli dovolit koupit nebo postavit vlastní dům. Pronajatý byt pro ně byl v danou chvíli jediným možným řešením, Tomáš se však odhodlal splnit sen své ženě.

Trvalo tři roky, než jsem dům dokončil

Dům jsem chtěl postavit sám, s pomocí kamarádů a rodiny. Trvalo to dlouhé tři roky, než se náš rodinný domeček dal považovat za dokončený. Vzal jsem si hypotéku, ale stavbu zkomplikovalo pár věcí, které se podepsaly nejen na prodloužení doby, ale také na financích. Proto jsme několikrát museli stavbu pozastavit a z výplat našetřit další peníze, abychom opět mohli pokračovat. Po třech letech jsem ale ženu postavil před hotový domek a doufal, že konečně bude šťastná. Že my všichni budeme šťastní.

Místo poděkování žádost o rozvod

Zdroj: 123RF.COM

Manželka byla z domu nadšená. Bodejť by taky ne, vždyť si ho nechala postavit přesně podle svých představ. Každá místnost byla postavena přesně tak, jak si to má žena přála. Do stěhování věcí z bytu se pustila s vervou, chtěla co nejdříve bydlet ve vlastním a já na ní s radostí sledoval to nadšení, které mě hřálo na srdci. Po dvou měsících už jsme bydleli ve svém, další etapa našeho života tak konečně mohla začít.

Jenže žena to viděla jinak. Místo poděkování na mě jednoho dne čekala na stole žádost o rozvod. Žena tam nechala papíry položené se vzkazem, že doufá, že nebudu dělat zbytečné problémy. Přece kvůli našim dětem. Chtěla, abych papíry podepsal a poté odešel, aby naše děti nebyly zbytečně vystaveny hádkám mezi rodiči.

Zůstal jsem úplně sám

Zdroj: 123RF.COM

Stavba rodinného domu mě stála nejen spoustu peněz, ale především času a dřiny. Nechal jsem na něm svůj pot a krev, jak se říká. A co mi zbylo? Vůbec nic. Žena po mně chtěla, abych podepsal papíry a poté se odstěhoval. Abych se odstěhoval z domu, který jsem vlastníma rukama postavil a ve kterém jsem chtěl společně s ní a našimi dětmi žít. Jenže to jsem se očividně ošklivě přepočítal.

Zůstal jsem úplně sám. Musel jsem si najít bydlení, a to jen během několika dní. Musel jsem se odstěhovat z našeho domu, do kterého jsem jen před malou chvílí své věci společně s rodinou stěhoval. Nejtěžší na tom bylo tvářit se silně před dětmi a dělat, že se vlastně nic neděje, ačkoli mě srdce bolelo při každém pohledu na ně. Nechápu, jak mi to mohla moje žena udělat. Tvářila se, že mě miluje, a když jí konečně splním její sen, odkopne mě jako špinavý hadr. Teď už vím, proč se říká „pro dobrotu na žebrotu“.

Tomáš, Moravskoslezský kraj
Fotografie jsou pouze ilustrační.
Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články