Byli jsme spolu přesně čtvrt století a takové jubileum si žádalo nějakou výjimečnou oslavu. S manželkou slavíme výročí svatby každý rok a večeře s drobným dárkem je u nás už takovou klasikou. Ale já se chtěl tentokrát vyšvihnout.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
25 let po boku jedné ženy a nelitoval jsem jediného dne. Proto jsem si lámal hlavu nad dárkem, kterým bych ji při příležitosti našeho výročí překvapil. A pak mě to trklo!
Večeře a květina? To je klasika
Já a moje žena máme za sebou už několik krásných výročí a vždycky je to v podstatě se stejným scénářem. Žena zamluví stůl, já zaplatím večeři, přijdu s květinou a pak si vyměníme nějaký drobný dárek.
Neříkám, že je na tom něco špatného, nebo že bych tento způsob, jak oslavit ty společné roky, vnímal nějak méněcenně.
Ale při příležitosti 25. výročí, které jsme oslavili na začátku loňského roku, jsem chtěl vymyslet něco extra. A napadlo mě něco báječného!
Měl jsem ze svého překvapení radost!
Aniž by manželka něco tušila, našel jsem si jednu její fotografii a vzal ji k tatérovi, se kterým jsem si dopředu domluvil termín.
Když jsem viděl tvář své milované ženy navždy zvěčněnou na svém rameni, byl jsem opravdu nadšený. Pevně jsem věřil, že i moje žena tohle gesto ocení.
Nemohl jsem se dočkat dne, kdy vyrazíme na večeři, dáme si dobré jídlo, popovídáme si a já pak svoji manželku překvapím. Netušil jsem, že si to celé maluji v moc světlých barvách a že to nakonec dopadne úplně jinak…
Podle ní jsem ji ponížil
Z tetování na mé ruce neměla manželka ani trochu radost. Nejdříve se zatvářila překvapeně, potom se zamračila, a nakonec se rozplakala.
Vůbec jsem to nechápal. Když se zvedla a utekla z restaurace, kde mě nechala nad dezertem sedět samotného, byl jsem zmatený jako ještě nikdy v životě.
Dohnal jsem ji až doma, kde naštvaně dávala nádobí do myčky. Když jsem se zeptal, co se stalo, vyčetla mi, že jsem ji tím tetováním ponížil.
Každému se líbí, ale moje žena to tetování nesnáší
Tvář mé ženy na mém rameni jasně vyčnívá. Jelikož je to tetování opravdu povedené, rád jsem se s ním chlubil. Ukazoval jsem ho každému, kdo projevil zájem.
Všem se tetování líbí, ale moje žena ho nesnáší. A připomene mi to pokaždé, když mě vidí bez trička a z mého ramene se na ni usmívá její tvář.
Vysvětlení, proč jsem ji dle jejího názoru ponížil, jsem se dočkal zanedlouho po našem výročí. Vybral jsem totiž starší fotku, kde má žena méně vrásek, i o nějaké to kilo méně. A právě to jí vadí.
Prý jsem jí tím chtěl naznačit, že se mi teď už nelíbí, že jsem ji měl raději hubenější, bez vrásek, pytlů pod očima a dvaceti kil navíc. Ale to není pravda! Nemohl jsem tušit, že si moje vyznání lásky přebere tímto naprosto špatným způsobem.
Autor: Natálie Kabourková
