S dívkami jsem neměl příliš mnoho zkušeností. Jsem ten typ muže, který tiše sedí v koutě a čeká, až dívka udělá první krok. Monika byla moje teprve třetí přítelkyně a také úplně první, se kterou to vypadalo i poměrně vážně. Když jsem začal uvažovat o žádosti o ruku, ještě jsem netušil, že mi v cestě stojí jedna překážka: Moničin otec!
Odmítla mou žádost o ruku
Dlouho jsem sám sebe přemlouval k tomu, abych se před Monikou vyslovil. I když jsme spolu byli už dva roky, stále jsem se dostatečně neotrkal a cítil pořádnou dávku ostychu jen z pouhé představy, že se Moniky jednou skutečně zeptám.
Zdroj: 123RF.COM
Když přišel den D a já si řekl, že zrovna dneska to udělám, zaskočila mě Monika svou negativní odpovědí. Chtěla si mě vzít, ale mělo to háček. Musel jsem o její ruku požádat nejdříve jejího otce, protože Monika byla ze silně věřící rodiny a toto u nich byla jedním slovem povinnost.
Musel jsem se o její ruku zasloužit
To bych nebyl já, aby se v mém životě neobjevilo nějaké „ale“. Stávalo se mi to běžně, v mém životě nic nemohlo být jednoduché. Ani žádost o ruku dívky, kterou jsem miloval.
Moničin otec mi dal jasně najevo, že pokud chci získat ruku jeho jediné dcery, budu si ji muset zasloužit. Spočívalo to v tom, že jsem měl jemu a jeho ženě dokázat, že to s Monikou myslím vážně. Byli to věřící a manželství pro ně bylo něco posvátného. Jak jsem ale měl ještě více dokázat, jak moc Moniku miluji? Vždyť jsem si ji chtěl vzít! Co je víc?!
Zdroj: 123RF.COM
Postav dům, zasaď strom…
Nebylo to sice řečeno takto doslova, ale pointu to mělo stejnou. Musel jsem ukázat, že se o Moniku jakožto o svoji ženu dokážu patřičně postarat. Prvním krokem bylo, že jsem musel sehnat větší byt. Doteď jsme žili pouze v garsonce, která ale nebyla dle Moničina otce ani zdaleka vhodná pro rodinu. Když jsem sehnal prostornější bydlení, čekala přede mnou další zkouška: příprava v Pastoračním středisku. Vzít si totiž věřící katoličku nebylo jen tak.
Ukázal jsem, že to s Monikou myslím vážně
Svatba nevěřícího s věřící má svá pravidla. Já o nich neměl ani tušení, nikdy jsem to řešit nemusel. Nevěděl jsem, že je zapotřebí povolení od biskupa. Proto moje přítelkyně musela zavítat na farnost, do které patřila a kde jí zdejší kněz se vším pomohl a poradil. Také jsem musel podepsat prohlášení, že přijímám její odhodlání neztratit v manželství víru a postarat se o to, aby naše děti byly vedené k víře. Všechno to pro mě bylo úplně nové, ale Moniku jsem miloval a byl jsem ochotný pro ni udělat cokoli.
Tím jsem jejímu otci ukázal, že to s ní myslím vážně, a konečně jsem se tak dočkal jeho požehnání. Konečně si mohu vzít dívku, kterou miluji. A jsem za to rád.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Zasloužit se o ruku partnerky u jejího otce může znít v dnešní době poněkud staromódně. Je samozřejmě vhodné a možné s rodiči svého partnera dobře vycházet. Přední by však mělo být, abychom si svého partnera zasloužili hlavně v jeho očích a také v těch svých. Pokud to tak je, vše ostatní by mělo být až na druhém místě.
Víra a obecně výchova má na výběr partnera zcela zásadní vliv. To, čemu jsme v raném věku a dětství vystaveni, má na nás neskutečně ohromný vliv, a to často po zbytek našeho života. Od hodnot, postojů, chování, jednání až po oblíbené jídlo či výběr partnera. Stojí velké úsilí dokázat se vymanit z takových okovů výchovy, avšak je to možné. Prvním krokem je získat k sobě odstup a dokázat o věcech racionálně a s rozvahou uvažovat a ptát se sám sebe – je toto skutečně něco, co sám cítím a chci nebo to mám tak proto, že mě to tak naučili rodiče?
O svém vlastním životě by měl každý dospělý člověk rozhodovat sám za sebe. Může to být mnohdy těžké a zdát se až nemožné. S prací na sobě, vlastním seberozvojem a vůlí lze však dokázat mnohé. Spousta odborníků jako například psychologů se věnuje právě seberozvoji a podobným tématům.
